|
Nahoru
| |
Podkovák
 Jeden kupec přijel prodávat na velký výroční trh, dělal tam dobré obchody, všechno zboží
prodal a měl opasek napěchovaný zlaťáky a stříbrňáky. Chystal se tedy zase domů a chtěl tam dojet ještě před setměním. Cestovní vak i s penězi naložil na koně, vyhoupl se do sedla a odjel.
Na oběd se zastavil v jednom městečku. Když si odpočinul a chtěl zas dál, vyvedl mu podomek jeho koně, ale řekl:
„Pane, na levé zadní noze mu v podkově chybí jeden podkovák.“
„Nestarej se,“ odpověděl kupec, „těch šest hodin jízdy, které mám ještě před sebou, podkova bude jistě držet. Mám naspěch.“
Odpoledne, když zašel do hospody a dal koně nakrmit, přišel pacholek do světnice a řekl:
„Pane, Váš kůň ztratil z levé zadní nohy podkovu. Mám ho zavést ke kováři?“
„Nestarej se,“ odpověděl pán, „těch pár hodin, co ještě zbývají, to kůň jistě vydrží. Mám naspěch.“
Jel dál, ale netrvalo dlouho, a kůň začal kulhat. Nekulhal dlouho a začal klopýtat, a neklopýtal dlouho: najednou upadl a zlomil si nohu. Kupec musel nechat koně ležet, vak musel odvázat, vzít ho na rameno a šlapat pěšky. Teprve pozdě v noci došel domů. „Celé to neštěstí,“ povídal si mrzutě, „zavinil ten zpropadený podkovák.“
Inu ..... spěch se nevyplácí.
|
