home,   Pohádky Texty/ NamluvenéBásničky, Hádanky, Rozpočítávadla, Jazykolamy, Ankety, Informace , Objednávka pohádek
 

Kdo je hloupější?

 

Nahoru
Mé inzeráty

 

Věděli jste, že KAŽDÝM odemčením
mobilu můžete vydělat nějakou částku?

Jestli chcete poradit jak to nastavit, ozvěte se mi a já Vám s tím poradím. Je to zdarma. Peníze se připisují každý večer a můžete si je buď poslat na účet do banky nebo si za ně vzít kredit na volání.

 

Jak pomáhat kočičkám a pejskům
  bez domova i v útulcích ZDARMA!
Kdo chce pomoci zvířátkům v nouzi, tak může!

 

Vydělávejte voláním a hraním her
SKVĚLÁ aplikace ZDARMA, která Vám vždy, když voláte nebo hrajete hry, bude vydělávat peníze. Vhodné pro PC i mobil.
Zavoláte - zaplatí Vám. Napíšete SMS - zaplatí Vám. Pošlete soubor - zaplatí Vám. Dobré co? A Vy neplatíte nikdy nic ... jen vyděláváte :)!

 

PŘESNÝ ČAS V ČR !
Chcete si seřídit hodiny, hodinky, budík nebo PC?
Přesný čas v ČR. Chcete si seřídit hodiny, hodinky, budík nebo PC?

 

Pohádky pro děti
Stovky krásných Českých pohádek v textu a pár i namluvených pro děti ZDARMA

 

 

KONTAKT

 

Kdo je hloupější?

pohádka: Kdo je hloupější?Jednomu chalupníkovi nezůstalo z celého jmění nic více než slepice. Poslal ženu na trh, aby ji prodala.
„A zakolik?“ ptala se žena.
„No za tolik, co trh platí.“
Žena vzala slepici a šla. U města potkala jednoho sedláka.
„Strejčku, kupte slepici!“ křičela na něho.
„A zač má být?“
„No, co trh platí.“
„Trh platí groš.“
„No, tak je za groš.“
Sedlák dal ženě groš a ona mu dala slepici. Šla do města, koupila za krejcar pytlíček, za krejcar provázek a jeden krejcar dala do měšce. Potom si ho pověsila na hůl, vzala na rameno a šla domů. Chalupník dělal ukrutný rámus, když mu žena stržený peníz přinesla. Ale pomalu se mu to v hlavě rozleželo a on pravil k ní:
„Teď nebudeš bita; půjdu do světa, a nenajdu-li většího blázna, než Ty jsi, pak Tě teprve zbiju.“
Šel tedy do světa. Jednoho dne přijde do města, postaví se před zámek, z jehož oken se paní dívala, začne skákat a ruce i hlavu k nebi zdvihat. Paní se chvilku na něho dívá, ale potom pošle sloužícího, aby se zeptal, co ten člověk dělá.
„No, co dělám, chci do nebe. Já jsem se tam s jedním kamarádem pral a on mě srazil dolů. Teď nemohu najít díru do nebe.“
Sloužící běžel zpátky a od slova k slovu paní vše vyřídil.
Paní si hned pro chalupníka poslala.
„Tys byl v nebi?“ ptala se ho, když k ní přišel.
„Ovšemže byl, a zase tam půjdu,“ odpověděl chalupník.
„Neznáš tam mého synáčka?“
„A což bych ho neznal, on tam sedí na peci.“
„I bože, na peci? Nebyl bys tak dobrý, abys mu vzal s sebou tu těch tři sta zlatých a na šest tenkých košil a řekl mu, že tam brzy přijdu, ať si nestýská a žádnou nouzi netrpí?“
„Milerád to všecko vyřídím, jen mi to dejte.“
Paní mu dala peníze i plátno, a on šel do nebe. Za městem si sedl u plotu, zastrčil peníze i plátno do nohavic. Sotva sedlák odešel, přijel domů pán zámku; paní mu hned vypravovala, co poslala synáčkovi.
„Ó ty nepředložená ženo! Kdo to jaktěživ slyšel, aby spadl někdo z nebe, a kdyby spadl, aby se tam zase dostal! Chytrá šelma Tě ošidila.“
Paní povídala, jak ten člověk vypadal, a pán sednuv na koně, uháněl za ním.
Chalupník seděl ještě na tom samém místě; když viděl pána přijíždět, přikryl suchou hroudu svým ukrutánským kloboukem.
„Prosím Vás, tatíku, neviděl jste jít kolem nějakého člověka s uzlíkem?“ tázal se pán.
„Ba viděl, utíkal tamhle k lesu, co mohl. Byl to zahraničák; to jsou šelmy. Copak udělal, milostpane?“
Milostpán se mu se vším svěřil.
„I to je proklatá šelma, takovou paní ošálit! Ale Vy jste celý uhnaný. Hleďte, já bych se sám za ním pustil, jen kdyby mně někdo tady poseděl. Mám tu vzácného ptáka pod kloboukem, nesu ho jednomu pánu darem do města, a bojím se, aby mi neulít.“
„Inu, já tu zůstanu chvíli sedět. Když toho zloděje znáte, bude Vám snáze jej chytit,“ řekl pán, slezl z koně a podal ho chalupníkovi.
„Ale o to Vás prosím, milostpane, abyste pod klobouk nesahal, pták by mohl vylítnout, a já bych se naplatil.“
Pán sedl ke klobouku a milý chalupník se vyšvihl na koníka a jel s dary domů. Chvíli seděl milostpán a čekal, ale když čas ucházel a člověk se ještě nevracel, tu se mu to znechutilo. myslel si, že vezme toho ptáka s kloboukem domů a chalupník že si může potom pro to do zámku přijít. I pozdvihne klobouk, strčí pod něj ruku a lap! vytáhne suchou hroudu.
Proklínaje šibala věčně věkův, přijde domů a nabere notného posměchu. Chalupník ale, když se k vesnici přibližoval, zdaleka už na ženu křičel:
„Nic se neboj, ženo! Již Tě nezbiju. Našel jsem ještě hloupější lidi, než jsi Ty.“

 

 

 
 

Z pohádky do pohádky

www.abatar.cz

Ochrana osobnich udaju