home,   Pohádky Texty/ NamluvenéBásničky, Hádanky, Rozpočítávadla, Jazykolamy, Ankety, Informace , Objednávka pohádek
 

Dobře tak, že je smrt na světě

 

Nahoru
Mé inzeráty

 

Věděli jste, že KAŽDÝM odemčením
mobilu můžete vydělat nějakou částku?

Jestli chcete poradit jak to nastavit, ozvěte se mi a já Vám s tím poradím. Je to zdarma. Peníze se připisují každý večer a můžete si je buď poslat na účet do banky nebo si za ně vzít kredit na volání.

 

Jak pomáhat kočičkám a pejskům
  bez domova i v útulcích ZDARMA!
Kdo chce pomoci zvířátkům v nouzi, tak může!

 

Vydělávejte voláním a hraním her
SKVĚLÁ aplikace ZDARMA, která Vám vždy, když voláte nebo hrajete hry, bude vydělávat peníze. Vhodné pro PC i mobil.
Zavoláte - zaplatí Vám. Napíšete SMS - zaplatí Vám. Pošlete soubor - zaplatí Vám. Dobré co? A Vy neplatíte nikdy nic ... jen vyděláváte :)!

 

PŘESNÝ ČAS V ČR !
Chcete si seřídit hodiny, hodinky, budík nebo PC?
Přesný čas v ČR. Chcete si seřídit hodiny, hodinky, budík nebo PC?

 

Pohádky pro děti
Stovky krásných Českých pohádek v textu a pár i namluvených pro děti ZDARMA

 

 

KONTAKT

 

Dobře tak, že je smrt na světě

pohádka: Dobře tak, že je smrt na světěZa starých časů, když ještě pán Ježíš a svatý Petr spolu chodili po světě, přišli taky jednou navečír k jednomu kováři a prosili o nocleh. Ten kovář je hned ochotně přivítal, hodil kladivo, co v ruce držel, pod kovadlinu, a vedl je do sednice; nato pak šel a dal ustrojit dobrou večeři. A když již bylo po večeři, řekl k těm svým hostům:
„Vidím, že jste po cestě tuze ušlí a že byste si rádi odpočinuli a bylo to dnes taky parno, až se pot z čela lil! položte se spolu do mé postele a vyspěte se; já si zatím lehnu do stodoly na slámu.“ Nato jim dal dobrou noc a odešel. A když bylo ráno, dal zase ustrojit snídani a potom je ještě kus cesty vyprovodil. A když se již s nimi loučil, řekl:
„Dal jsem, co jsem měl, vezměte málem zavděk!“
Tu potáhl svatý Petr po straně pána Ježíše za rukáv a pravil:
„Pane, cožpak mu za to žádnou odměnu nedáš, že je tak hodný člověk a že nás tak rád viděl?“
Odpověděl mu pán Ježíš:
„Odměna tohoto světa je odměna lichá, já ale mu jinou chystám v nebesích.“ Pak se obrátil k tomu kováři a pravil k němu:
„Žádej, cokoli chceš, tři prosby budou Tobě vyplněny.
Tu se ten kovář zaradoval a řekl:
„Když je tomu tak, tedy, pane, učiň, abych byl ještě sto let živ a zdráv tak jako dnes.“
I řekl jemu pán Ježíš:
„Má se Tobě stát, jak žádáš. A co chceš dále?“
Kovář se rozmýšlel a řekl:
„Co mám žádat? Mně se tak na světě dobře vede; co každý den spotřebuju, svým řemeslem si vždycky vydělám. Učiň tedy, abych měl vždycky díla dosti, tak jako až potud.“ I odpověděl mu pán Ježíš:
„I to se má Tobě vyplnit. A co ještě žádáš potřetí?“
Tu již milý kovář nevěděl, co říci má; ale rozmysliv se, za chvíli řekl:
„Inu, když jsi, pane, tak dobrý, tedy učiň, kdo sedne na tu stolici za stolem, cos ty na ní u mě seděl, aby byl každý přimražen a nemohl z místa, až já ho propustím.“
Svatý Petr se tomu zasmál, ale pán Ježíš pravil:
„Staň se, jak jsi řekl!“
Nato se rozešli, pán Ježíš a svatý Petr šli svou cestou dále a kovář běžel s radostí domů. I stalo se mu, jak pán Ježíš přislíbil. Všichni známí okolo něho byli již pomřeli, on ale byl vždy ještě zdráv a čerstvý jako ryba, práce měl hojnost a zpíval si od rána do večera.
Ale všeho do času. Těch sto let konečně také uplynulo a smrt zaklepala na dvéře.
„Kdo to?“ ozval se kovář.
„Já jsem to, smrt, již si jdu pro Tebe.“
„Pěkně vítám! To jsou k nám hosti!“ řekl kovář, potutelně se usmívaje, „jen dál, jen dál, vzácná paní! Ale buď tak dobrá, počkej jen trochu, až si tuhle ta kladiva a kleště srovnám, však jsem hned hotov. Zatím se trochu posaď tuhle na stolici; vím beztoho, že jsi ušlá a že máš po světě neustále co běhat.“
Smrt se ničeho nenadála; i nedala se dlouho pobízet a posadila se. Tu se dal kovář do hlasitého smíchu a řekl:
„Teď si tu seď a nehýbej se mi odtud, až já budu chtít!“
Smrt se počala vzpínat, rachotila hnáty a klepala dásněmi; ale nebylo nic platno, nemohla z místa a musela sedět, jako by ji byl přikoval. Kovář se smál, až se za břicho popadal, zavřel dvéře a šel po svém, jsa tomu rád, že se již nemusí smrti obávat, maje ji doma chycenou.
Zatím ale radost jeho dlouho netrvala a brzo shledal, že se zmýlil.
Měl doma pěkného krmného vepříka a chtěl si ho na to potěšení zabiti a šunky dát do komína, neboť velmi rád pěkné uzené šunky jídal. I vzal tedy sekyru a dal vepříku do hlavy ránu, až se převalil; ale zatímco se shýbal pro nůž, chtěje ho zaříznout a krev do hrnce chytit na jitrnice, tu se ten vepřík najednou zase zdvihl a chroch, chroch, chroch! pryč utíkal, a dříve nežli se ,kovář ze svého leknutí vzpamatoval, byl tentam.
„Počkej, mrcho, však já Tě zase dostanu!“ pravil kovář a zatím šel do chlívka a vytáhl husu. Krmil ji již dvě neděle, na posvícení. „Aspoň si na Tobě dnes pochutnám,“ řekl sám k sobě, „když mi ty jitrnice upláchly,“ a vzav nůž, chtěl ji zaříznout. Ale kupodivu, z husy neteklo ani kapky krve, a jak jí z krku nůž vytáhl, nebylo po ráně již ani památky! V tom, co se kovář tomu tak divil, husa se mu najednou z ruky vymkla a kejha, kejha! letěla za vepřem.
pohádka: Dobře tak, že je smrt na světěTo bylo kováři již trochu příliš! Tak dobře dnes pořídil, a neměl by si teď, ani na pečeni pochutnat? Nechal tedy zatím husu husou a vepře pepřem a šel do holubníku a přinesl dvě holoubata. I aby jemu ábad zase něco takového nevyvedla, vzal sekyru a usekl jim na špalku hlavy, oběma jednou ranou. „Nu, Vy alespoň máte dost!“ zabrumlal k sobě sám a hodil je na zem. Ale div divoucí! Sotvaže na zem dopadly, navlékly se hlavičky zase na krky a frr, byli holubi již taky titam. Tu se najednou kováři v hlavě zablesklo, i uhodil si pěstí do čela a řekl:
„Ó já osel! Na to jsem já nepomyslel: ono proto nemůže nic umřít, že mám já smrt chycenou!“ I zakroutil nad tím hlavou a nebylo mu to tuze milé, že by již měl navždycky opustit ty pěkné šunky a jitrnice, ty chutné martinské husy i ta pečená holoubátka. Ale co dělat? Smrt propustit? To ne; ta by nejprve jemu krk zakroutila. I pomyslel si tedy, že bude teď místo masa jídat hrách a kaši a místo pečeně péci koláče, však ty jsou, když jináč není, taky dost dobré.
Nějaký čas ještě to tak dobře chodilo, dokud byly staré zásoby. Ale přišlo jaro, a tu teprve nastala pravá bída! Všichni živočichové, co jich vloni bylo, obživli z jara zase, ani jedinkého nechybělo! A k tomu narostlo takové množství mladých, až se všecko všudy hemžilo. Ptáci, myši, kobylky, brouci, žížaly a jiná havěť sežrala a zkazila všecko obilí na polích a luka byla, jako by je vypálil; stromy na zahradách stály jako metly, listí i květ ožrali motýli a housenky, nebylo možná ani jednu zabit! V jezerech a řekách bylo takové množství rybiček, žab, vodních pavouků a jiného hmyzu, že voda jimi zasmrádla a nebylo lze se jí napit; v povětří pak byla mračna komárů, much a mušek a na zemi taková síla ošklivého hmyzu, že by byly musely člověka umořit, kdyby byl mohl umřít. I chodili lidé polomrtví, jako stíny, nemohouce ani živi být, ani zahynout.
To uviděv ten kovář, jaké neštěstí svou pošetilou žádostí na světě způsobil, řekl:
„Přece to tak pánbůh dobře učinil, že je ta smrt na světě!“ Šel a sám se jí poddal a ji propustil; ta ho ihned taky zadávila. A tak přišlo potom pomalu všecko zase do starého pořádku.

 

 

 
 

Z pohádky do pohádky

www.abatar.cz

Ochrana osobnich udaju