|
Nahoru
| |
Chytrý lhář
 Byla jedna princezna, která nechala po celém království rozhlásit, že si nikoho jiného za manžela nevezme, leč kdo by tak uměl zalhat, že by se tomu podivila a nedala mu za pravdu.
Hoj, to bylo pojednou namlouvačů, že si nestačili dvéře podávat!
Každý vynaložil všecku svou chytrost, jak by ji nejlépe obelhal: lhali, jak by tiskl.
A některým se dokonce až od pusy prášilo !
Princezna ale všem statečně odolávala a neřekla ani na ty nejvtipnější lži nic jiného, než že to všecko může být pravda.
Mezi jinými přišel konečně také jakýsi prosťáček a začal lhát takto:
„Milá princezno, já jsem sil jednou konopí, a jedno z nich vyrostlo mi až do nebe. Vylezl jsem si po něm nahoru a procházel jsem se tam po nebi.“
„To všecko může být pravda!“ kývala princezna.
On ale pokračoval dále:
„Nikde jsem nic neviděl, leč v koutku hromádku pšeničných otrub. Z těch jsem si upletl provaz a pustil jsem se po něm dolů. Když jsem už dolů přicházel, vidím, že se mi provaz nedostává, a nezbylo mi nic jiného, než abych ten ostatek na zem doskočil. Skočím, ale zapadl jsem až po krk do země. Šel jsem domů pro motyku a šťastně jsem se vykopal ven.“
Na to na všechno princezna pořád jenom přisvědčovala, říkajíc „To všechno může být pravda.“
„A ještě,“ dí on dále „jak jsem byl v nebi, Váš pantáta tam ovce pásl.“
„To nemůže být pravda!“ skočila mu princezna rozhorleně do řeči, a musela si vzít prosťáčka za manžela.
|
