|
Nahoru
| |
První sníh
Když mrazík zafičí,
to vandrují v kraji
potulní holiči.
Ó, ti své řemeslo znají!
Jen talíř s lunou vycíděnou
na nebi na noc vyvěsí,
hned větřík břitvou nabroušenou
oholí křoví pačesy.
Když se však slunce na zem vkutálí,
kde už je mrazík s holiči!
Jen smrčí, tomu nechali
štětiny jehličí.
Nechtěli — museli,
už mýdlo snížku neměli.
|