Proč seděli rytíři nad prázdnými talíři
Jednou jeden král rytíře pozval
na velikou hostinu.
Rybář ulovil dvě štiky
pánům hostům do paštiky.
Pod stolem tři kocouři,
ani líní, ani tlustí –
s chutí se hned do štik pustí.
Sotva štiky zmizely,
je tu kuchař se zelím.
Bez oddechu bez zastávky
přikutálel čtyři hlávky.
Mezitím už hajný lesem
pět zajíců v pytli nese
na hostinu do zámku.
Ušáci se osmělí –
a šup rovnou na zelí!
Teď dovolte malou zmínku:
šest psů má chuď na pečínku!
Přes tři dvory, přes tři síně
vpadnou rovnou do kuchyně
a štěkají jako vzteklí.
Zajíci se rozutekli
Snad rytíři, kteří zdáli
sjíždějí se k panu králi,
neodejdou o hladu!
Vždyť jestli se cukráři,
neuklouznout podaří,
dostanou dort s oříšky –
sedm pater do výšky!
Bác! Cukrář sjel ze žebříku
a právě vtom okamžiku
vešel ptáčník do dveří.
Klobouček má od peří
a hned sáhne pod kabát,
kde má osm holoubat.
Vypustí je z kapes obou –
a holoubci? Z dortu zobou!
Zatím sklepník víno stočí
do devíti beček.
Kdo si lokne, ten vyskočí,
ale neuteče.
Kdo si lokne potají,
tomu nožky brnkají:
neví kam a neví kudy,
do schodů chce válet sudy –
ale dřepí v koutku u devíti soudků!
Proto deset rytířů jí teď z prázdných talířů – a uprostřed tučných hodů pijí
z číší vlažnou vodu.
| 
