|
Nahoru
| |
Myška a makovice
Ve sněhové metelici
našla myška makovici.
Pískla radostí.
Ještě, že ta makovice
zrníček má na tisíce.
Teď mě pohostí.
Kousla zdůli,
kousla zhůry,
makovici zoubky půlí,
v tom slyš odspodu:
„Hoří! Hoří!“
Muška lezla z makovice
za ní můrka krasavice;
Brouček jako plyš,
za ním sedm mravenečků.
Všichni prosí myš:
„nebourej nám naši vilku,
chcem se prospat ještě chvilku,
vždyť je venku mráz.
Tak se nám tu krásně spinká,
až rozkvete fialinka,
rozejdem se zas.
Myška se jim klaní k zemi,
„ach, přátelé, promiňte mi,
já jsem měla hlad.
Nejsem žádná loupežnice,
jen račte dál do ložnice,
jen račte dál spát.“
|