Kohout sedí nad mrakem,
zpívá zlatým zobákem,
že je ráno jako zrnko máku,
které spadlo z nebe do zobáku,
ze zobáku mezi chrpy.
Ženci s žnečkami už brousí srpy.
Kohout sedí nad mrakem,
zpívá zlatým zobákem
nad máky a nad chrpami jitra:
„Zatím co jsi spal, už začlo zítra.“