|
Nahoru
| |
Jarní psaní
Už nám na zelené stráni
píše jaro první psaní
slova skládá z pampelišek
podbělů a sasanek,
sluníčko mu z modrých dálek
nakukuje do stránek.
Usmívá se, vidí v nich
háčky z křídel motýlích
čárky žížal, tečky včel
na kterých se třpytí pel …
Ani vítr nelení,
hned se pouští do čtení,
a najednou hvízdne přísně:
“I když píšeš krasopisně,
co ty kaňky, kde se vzaly?“
Jaro vzdychlo a jen píplo:
“Krtci mi je udělali!“
Jak maloval malíř věže
Jednoho dne na nábřeží,
před stojanem stál.
Starou krásu pražských věží
v jarním slunci maloval.
Od Petřína, znenadání,
přihnal vítr černý mrak.
A byl konec malování.
Plátno zmoklo. Ale jak!
Pročpak mluvit o neštěstí?
Pan malíř se usmál zas,
a hned řekl: „Věže v dešti“
a napsal to pod obraz.
|
